O Dětech lesa

Děti lesa jsou úžasní jedinci, kteří umí vnímat les a přírodu v její kráse. Získají základy ochrany přírody, poznají pampelišku od jitrocele, umí si postavit jednoduchý přístřešek v lese na přespání, rozdělat oheň různými způsoby, znají pojmy jako Kolo roku nebo Matka Země, vnímají důležitost přírody, i když žijí ve městě. 

A tím, že jsou napojeni na Zemi, lépe si tak uvědomují také samy sebe. Naučí se rozpoznat, co je baví i v čem jsou jejich slabé a silné stránky. Věří si. Pomáhají ostatním. Nebojí se říct svůj názor a stát si za ním. Jsou jedineční.

Děti lesa prožívají v lesním klubu v podstatě takovou fantasy hru. Mohou mít i různé schopnosti a způsoby rozvíjení znalostí. Někteří se naučí používat nové technologie, jiní zůstanou u ručních prací jako je vyřezávání dřeva, šití, pletení, umění vařit lektvary či jiné pochutiny. Jiní se učí bojovému umění nebo se zdokonalují ve zpěvu a kresbě. Jen k tomu potřebují bezpečné prostředí a průvodce, kteří jsou jim nablízku se svou otevřenou náručí a myslí. U všech těchto aktivit se však přirozenou cestou a bez nátlaku učí.

Děti lesa si potřebují občas jen tak zaskákat v blátě, válet sudy v trávě, obejmout strom či jen ležet na trávě a pozorovat plující mraky na obloze. Slyšet zpívat ptáky, stopovat zvěř v lese nebo se jen tak procházet a dýchat.

„Za všech okolností dělejme vše, jak nejlépe dovedeme, ne více a ne méně.“ — Don Miguel Ruiz, Čtyři dohody

Neméně důležité však pro ně je, aby se zapojily do dnešního světa, který je rychlý a závislý na technologiích. To pro ně není problém, protože i v této době si totiž zachovávají to své, svou podstatu a jedinečnost. Proto se naučí výborně používat počítač, mluvit cizími jazyky, klidně programovat či hrát počítačové hry, i když „deskovky“ taky nezavrhnou. Zkoušejí od všeho něco a přitom se učí vše. Psát, číst, počítat a mnohem více.  Každé dítko lesa má svůj čarostrom nebo také silový strom, který jej provází, pomáhá či dodává jim sílu a  odvahu.